Jana Hájková

9. únor 2012
Jana Hájková, počítačová grafička

Počítačová grafička

Fakulta aplikovaných věd

ZČU v Plzni

Když se řekne „počítačová grafika“, každému se asi vybaví webové stránky, případně speciální efekty ve velkých hollywoodských filmech, jako je Spartakus nebo Avatar. Ale kosti? Svaly, klouby, úpony a dokonce osteoporóza? Může i tohle souviset s počítačovou grafikou?

Živoucí modely mrtvého těla

Může, a to velice úzce, jak by Vám se svým nezaměnitelným úsměvem vysvětlila mladá a velmi nadaná „doktorka přes počítače“ Jana Hájková. Tu byste mohli v pracovní době najít hlavně na Borech – ne ovšem ve slavné josefínské věznici, ale kousek vedle, na plzeňské Katedře informatiky a výpočetní techniky. Právě tohle vědecké pracoviště se totiž zapojilo do unikátního evropského projektu, který se snaží vytvořit dokonalý počítačový model lidského těla, jenž v budoucnosti pomůže simulovat sílu a reakci našich kostí a předvídat např. jejich řídnutí či chování při úrazech.

„Na počátku byla vlastně mrtvola“, začíná Jana pragmaticky vysvětlovat princip projektu: „Vědci zkrátka vzali průměrné lidské tělo a naskenovali jej do počítače. Úkolem mým a mých kolegů nejen na plzeňské Fakultě aplikovaných věd, ale třeba i v Německu a dalších zemích, je tenhle statický model rozhýbat, nechat jej reagovat na různé situace“. Jak to tedy funguje?

Trojúhelníčkový svět

Jana je cennou součástí týmu, který se pokouší počítačově modelovat jednotlivé části „ideálního“ lidského těla a zachytit jej v jednotlivých pohybech: třeba při krocích, pádech, ale také třeba při „obyčejném“ pohnutí kyčle. Netřeba říkat, že je to mravenčí práce: počítačová grafika totiž pracuje s tisíci, ba desetitisíci malých trojúhelníčků, z nichž se skládá trojrozměrný počítačový model. Znázornit tímhle způsobem třeba povrch pánve nebo jednotlivé svaly horní části nohou není nic jednoduchého. To je ale přesně to, co Jana dělá: s vědomím, že čím více „trojúhelníčkový“ její umělý člověk bude, tím přesnější bude i model, který nám všem může v budoucnosti pomoci předpovídat naše zdravotní problémy.

Roztančená budoucnost

Představte si, že přijdete k lékaři. On se vás vyptá na rodinnou anamnézu, prohlédne vás a pak porovná „ideální“ počítačový model lidského těla s tím, jak reaguje vaše tělo. Bude tak možné odhadnout, jak se zachovají třeba vaše kosti, až budete starší. Budou náchylné k řídnutí? Jak moc s sebou budete muset právě vy „praštit“ na zledovatělém chodníku, abyste si něco zlomili?

„Do jisté míry je to ale ještě hudba budoucnosti, i když teoretické ověření našeho modelu může být zvládnutelné do šesti měsíců“, krčí rameny usměvavá Jana a vysvětluje, že praktické zkoušky počítačového modelu, tedy hlavně porovnávání toho, jak se chová „počítačový člověk“ a konkrétní jedinci s osteoporózou i bez ní, může trvat třeba i deset let.

Jana je mimochodem pro modelování lidského pohybu a jednotlivých tělesných součástí ideální, a to nejen z pracovního, ale i lidského hlediska: vždyť takhle dvojnásobná držitelka titulu 1. vicemistryně České republiky ve figurálním valčíku a vpravdě vrcholová tanečnice musí mít pohyby svalů a koordinaci lidského těla doslova v malíčku!

 Pokud vás projekt člověka „vymodelovaného“ pro lékařské účely zaujal, můžete si o něm více přečíst v angličtině, a to zejména zde: www.vphop.eu.

Zdroj: VPHOP